Světlo je všude jiné

Každý spisovatel má svůj nástroj. Někdo potřebuje ticho, někdo hudbu, jiný zase kávu. Já potřebuji asi ze všeho nejvíc světlo.

Ne světlo jako takové — ale to správné světlo. A to se často hledá.

V Kuvajtu je světlo bílé. Písečné. Jako by celé nebe bylo pokryté jemnou vrstvou pouštního prachu, který filtruje slunce do jakési nadpozemské záře. Nejde popsat jinak než tak, že vše pod ním vypadá zároveň ostřejší i záhadnější. Sedím u bazénu, v ruce diář nebo mobil, a snažím se najít správná slova. Jak se to světlo dotýká vody? Jak se odráží od bílých zdí? Jak jinak vypadá tvář člověka v poledne a za hodinu?

Píšu. Škrtám. Píšu znovu.

A někdy taky lelkuji. To přiznám otevřeně. Není to vždy tak, že bych od rána do večera pracovitě zapisovala každý postřeh. Někdy jen tak sedím, dívám se na hladinu bazénu a nechám myšlenky plout. Možná je to také psaní — jen jiným způsobem. 

Jindy zkoumám vítr. V Kuvajtu fouká zvláštně — přichází z pouště (jindy od moře) a nese s sebou teplo, které není nepříjemné, ale je hřejivě cítit. Hledám správnou intenzitu. Jak silný vítr je jen vánek? Kdy se z vánku stane závan? Kdy závan přeroste v cosi, co Marie pocítí na tváři při procházce podél bruggských kanálů?

Světlo a vítr. Zdánlivě všední. Ale právě z nich jsem utkala ty nejjemnější detaily Brugg.

Žila jsem v Austrálii — nejdéle v Canbeře. Tamní světlo bylo úplně jiné. Žluté a hřejivé, jako by vycházelo přímo ze země a ne z nebe. Cihlové světlo jsem zase našla v jiných částech. Australské světlo tě nutí přemýšlet — kuvajtské tě objímá.

Na Labi je světlo jiné. Měkké, vodní, proměnlivé. Ráno šedivé, v poledne zlaté, večer růžové jak první stránka románu. Říční světlo je trpělivé — stejně jako řeka sama.

Praha má světlo kamenné. Odráží se od dlažby, od fasád, od střech. Je to světlo s pamětí - podobné jako v Bruggách.

A pak jsou Bruggy. To jsem viděla jen na fotkách a ve své hlavě. Ale představuji si, že bruggské světlo je vlhké a tajemné — světlo města, kde se voda a kámen dotýkají každý den. Světlo, ve kterém Marie poprvé uvidí Pierra.

Možná proto píšu u bazénu s diářem v ruce a lelkuji nad hladinou vody. Hledám světlo pro Bruggy. A občas ho tam — překvapivě — najdu. Už se těším, až do Brugg pojedu. A nemůžu se dočkat, až všechny ta místa uvidím naživo. Ne jen z Google Maps a Street View.