Máme dva psy — Cavalier King Charles Španěla a zlatého retrívra. Obě vědí o každé kapitole víc, než si asi jeden může jen pomyslet.

Můj první román vznikl v létě, kdy mi bylo asi deset let. Kamarádky Ilonka a Dášenka odjely na tábor a já jsem zůstala sama u babičky Josefy. Dost jsem se nudila a tak jsem tajně sáhla po dědově prázdném diáři a jeho peru Montblanc — a začala jsem psát. Hubování bylo pak náležité. Ale psaní zůstalo.

Pracovala jsem jako personální manažerka a ředitelka dlouhé roky. Při své práci jsem naslouchala lidem — jejich příběhům, osudům, rozhodnutím, která měnila celé životy. V personalistice jsem se naučila jednu věc, které si dodnes nesmírně cením: každý člověk nese v sobě příběh, který stojí za to vyslechnout. Mnohé z těch příběhů si myslím, že jsem zapomněla. A pak mě překvapí, že jsou stále někde uvnitř — a čekají.

Působím jako přísedící u soudu a dlouhá léta jsem byla především autorkou odborné literatury z oblasti pracovního práva a personálního managementu. Loni jsem ale udělala rozhodnutí, které jsem v sobě nosila dlouho — a napsala svůj první románový debut. Možná proto jsem si pro něj vybrala prostředí, které dobře znám: právo, spravedlnost a ženu, která se rozhodne, že opustí práci, kde se na pravdu jen hraje.

Jezero lásky vychází na podzim 2026 u nakladatelství Grada (Cosmopolis).

Momentálně žiji v Kuvajtu — zemi, která mě překvapila svými úžasnými lidmi, bohatou kulturou, nádhernou architekturou a štědrým sluncem. Ale když je tady bouřka, pak to stojí za to. Právě tady, v tichu mezi bouřemi, vznikaly nejlepší kapitoly mé knihy.

V létě se vracím domů — na loď na Labi. Voda je můj druhý domov a mým životním snem je doplout jednou až k Černému moři. Na palubě píšu, čtu a vařím — vaření mě pohltilo stejně nečekaně jako psaní románů. Recepty sdílím tady na webu a věřím, že dobrá kniha a dobrá focaccia k sobě patří stejně přirozeně jako loď a voda.

A pak jsou tu pohádky. Méďa a Lea — příběhy, které jsem kdysi vyprávěla své dceři Leonce před spaním. Dnes je vyprávím každou neděli na sociálních sítích. Protože některé pohádky jsou určeny dětem. A některé jsou určeny nám, dospělým.